Novinky

Příběh mama taxi ve světě
S koncem letních prázdnin se na silnice vrací denní fenomén, který je pro mnohé rodiče noční můrou – ranní taxikaření dětí do školy. Nekonečné kolony, nervozita a honba za volným parkovacím místem co nejblíže ke dveřím. Zatímco u nás je ranní odvoz autem stále dominujícím trendem, v jiných zemích se děti do školy přepravují diametrálně odlišně. Můžeme si z toho něco vzít?

V České republice, stejně jako v mnoha dalších zemích střední Evropy, je auto dominantním prostředkem pro dopravu dětí. Ještě před několika desetiletími byla chůze a jízda na kole do školy normou, dnes se rodiče zejména z obav o bezpečnost a kvůli nedostatku času často uchylují k pohodlnější ale ve výsledku náročnější variantě. Výsledkem je ranní dopravní kolaps v okolí škol, který způsobuje zbytečné zácpy i znečištění.

Kultura žlutých autobusů
Ve Spojených státech je synonymem školní dopravy ikonický žlutý školní autobus. Masivní, bezpečné autobusy svážejí studenty z rozlehlých předměstí i venkovských oblastí přímo ke školám. Autobusy mají v mnoha státech na silnici naprostou přednost a jejich systém efektivně omezuje počet aut na silnicích, čímž snižuje zácpy. Pro americké děti je to navíc první lekce samostatnosti a socializace.

Každý řidič v USA ví, že pokud se školní autobus zastaví s blikajícími červenými světly a vysunutou značkou STOP, nesmí ho za žádných okolností předjet. Přísné zákony chrání děti při nastupování a vystupování, což dělá z autobusu jeden z nejbezpečnějších způsobů, jak se dostat do školy. Školní obvody pečlivě plánují trasy, aby jeden autobus svezl desítky studentů z jedné oblasti. Tím se dramaticky snižuje počet aut v ranní a odpolední špičce, což eliminuje zácpy v okolí škol. Systém je financován z veřejných zdrojů, z dlouhodobého hlediska je to však efektivnější řešení než desítky rodin, které denně dojíždějí svými auty.

Na kole a s úsměvem
V Nizozemsku je ranní cesta do školy pohled na řadu cyklistů. Díky husté a bezpečné síti cyklostezek a kultuře, která podporuje jízdu na kole, je kolo primárním dopravním prostředkem pro děti. Běžně jezdí do školy celé skupiny dětí na kole, které vedou dospělí, což zajišťuje bezpečnost a zároveň učí děti orientaci v provozu a zdravému životnímu stylu od útlého věku.

Nizozemsko má jednu z nejhustších sítí cyklostezek na světě, které jsou oddělené od automobilové dopravy. Nizozemská města jsou navržena s myšlenkou na cyklisty a chodce. Často mají tzv. "woonerfs" (obytné ulice), kde mají chodci a cyklisté naprostou přednost a auta se musí pohybovat velmi pomalu.

Děti jsou v Nizozemsku od raného věku vedeny k samostatné jízdě na kole. Je to součást jejich dospívání, která jim dává nezávislost a podporuje aktivní životní styl.

Disciplína a veřejná doprava
V Japonsku je velmi nízká kriminalita a velká důvěra v komunitu. Navíc se pyšní silnou tradicí chůze a využívání veřejné dopravy. Už malé děti chodí do školy pěšky, často v organizovaných skupinách tzv. walking buses s dohledem starších spolužáků nebo komunitních dobrovolníků. Japonská města jsou známá svou hustou sítí metra a vlaků, které jsou extrémně spolehlivé, čisté a bezpečné. To dělá z veřejné dopravy přirozenou volbu.

Spoléhání na veřejnou dopravu a chůzi vede k minimálnímu množství aut v blízkosti škol a přispívá k tomu, že jsou japonské ulice výrazně bezpečnější. Je to také důležitá součást výchovy k samostatnosti a zodpovědnosti.

Dříve vs. dnes
V polovině 20. století bylo naprosto běžné, že děti ve věku 7 až 8 let chodily do školy pěšky, na kole, nebo dokonce autobusem, a to zcela bez doprovodu. Hlavním důvodem byla nižší hustota automobilové dopravy a jiný pohled na dětství, které bylo spojováno s větší mírou svobody a objevování. Změna začala přicházet v 70. a 80. letech, kdy se prudce zvýšil počet aut na silnicích a s tím i počet nehod s dětmi. Zároveň se začaly šířit medializované případy únosů dětí, které, ačkoliv byly statisticky vzácné, vyvolaly obrovskou vlnu strachu. Rodiče začali děti chránit tím, že je izolovali od potenciálních rizik – a to i za cenu ztráty jejich samostatnosti. Tento trend vedl k dnešnímu stavu, kdy jsou auta v ranní špičce hlavním dopravním prostředkem pro děti. 

Může za to 24/7 zpravodajství a sociální sítě, kde se neustále opakují případy, které vytvářejí pocit, že nebezpečí číhá na každém rohu. Moderní rodičovství dnes  klade důraz na neustálou péči a dohled. Povolit dítěti samostatnou cestu se stává pro některé symbolem zanedbání.

Samotné děti mnohem častěji uvádějí jako hlavní hrozbu rychle jedoucí auta, rušné křižovatky a chybějící chodníky nebo cyklostezky. Strach z cizích lidí je pro ně zpravidla až druhotný a méně naléhavý, než obavy z provozu. Mnoho dětí si přeje chodit do školy samo. Průzkumy ukazují, že starší děti (např. ve věku 10-12 let) často vnímají doprovod rodičů jako omezující a cítí se schopné zvládnout cestu samy, pokud je trasa bezpečná. Cítí se mnohem bezpečněji, když jdou do školy ve skupině s kamarády. Fenomény jako "chodecký autobus" nebo "cyklistický vláček" pro ně nejsou jen cestou, ale také zábavou a způsobem, jak trávit čas se svými přáteli.

Ačkoliv je auto pohodlné, mezinárodní srovnání ukazuje, že efektivní a bezpečné řešení školní dopravy jde i jinak. Kombinace kvalitní veřejné dopravy, bezpečných cest pro chodce a cyklisty a podpory komunity může výrazně odlehčit našim silnicím a zároveň přinést řadu benefitů pro zdraví a samostatnost dětí.

Možná nastal čas zamyslet se nad tím, zda každodenní „taxikaření“ opravdu chceme, a zda bychom se dokázali inspirovat se v zahraničí a hledat pro naše děti stále bezpečnou cestu do školy.

Města by měla investovat do bezpečných a oddělených cyklostezek a širších chodníků, zejména v okolí škol. Je potřeba posílit důvěru rodičů v bezpečnost a v to, že jejich děti mohou do školy chodit samostatně.

Zdroj: Idnes.cz, auto.cz, rozhlas.cz, denik.cz 

Ahoj!
Právě začíná Sail Amsterdam, jedna z největších a nejprestižnějších námořních událostí na světě, která každých pět let promění amsterdamské kanály a přístav v dechberoucí přehlídku historie a námořní síly. Netradiční událost, kterou máte možnost navštívit jen jednou za 5 let. V roce 2025 je jubilejní 10. ročník a oslava 750. výročí našeho hlavního města!

SAIL Amsterdam
je monumentální námořní festival, který se koná každých pět let a láká miliony návštěvníků. Během několika dnů se do Amsterdamu sjíždějí stovky lodí – od majestátních tall ships neboli velkých plachetnic, které kdysi brázdily oceány, přes repliky historických plavidel, moderní námořní lodě, až po tradiční holandské čluny. Vrcholem akce je tzv. Parade of Sail, kdy všechny lodě vplouvají do přístavu, což je dechberoucí podívaná.

Historie akce sahá do roku 1975, kdy se poprvé konal SAIL Amsterdam na oslavu 700. výročí města. Od té doby se stala tradicí a jedním z největších festivalů svého druhu na světě, který oslavuje námořní dědictví Nizozemska a jeho dlouhou historii mořeplavby.

Historie mořeplavby v Nizozemsku
je odnepaměti formována bojem s mořem a jeho využíváním. Od 15. století obyvatele nížin budovali hráze a odvodňovací kanály, které se staly jejich základní dovedností, které přispěly k úspěšnému rybolovu.
Klíčový moment představovala Nizozemská revoluce proti španělské nadvládě v 16. století. Když v roce 1585 padly Antverpy, které byly významným obchodním centrem, přesunulo se těžiště obchodu na sever, především do Amsterdamu. Nizozemské lodě, např. fluity, byly navrženy tak, aby mohli nabízet levnější dopravu a obchodování s obilím a dřevem při cestách do Asie. Od té doby došlo k vybudování rozsáhlé obchodní sítě s celým světem. Nizozemsko se v 18. století stalo “skladištěm světa”, kam proudilo zboží opravdu z každého koutu světa - koření z Asie, cukr z Ameriky, kožešiny z Ruska nebo ryby ze Severního moře. Přesto, že Holandští mořeplavci přispěli k významným geografickým objevům, například objevením Austrálie a Nového Zélandu, od 18. století začala nizozemská dominance na mořích, ovlivněna válkami a vzestupem jiných námořních mocností, postupně upadat. Nicméně námořní tradice zůstala hluboce zakořeněna. Nizozemské královské námořnictvo je dodnes důležitou a moderní silou, která se účastní mezinárodních operací a spolupracuje v rámci NATO. Přístav v Rotterdamu se stal jedním z největších a nejrušnějších přístavů na světě, což svědčí o pokračující roli Nizozemska v globálním obchodu a logistice.

Mezinárodní setkávání
Sail Amsterdam navštěvují miliony lidí z celého světa. Sjíždí se sem posádky z desítek zemí. Ať už jde o námořníky na historických plachetnicích, kadety z námořních akademií, nebo kapitány a jejich týmy z moderních plavidel, všichni sdílejí vášeň pro moře a lodě. Pro ně je to příležitost potkat se, vyměnit si zkušenosti, naučit se nové techniky a oslavit společné námořní dědictví. Pro námořní profesionály i nadšence je SAIL cennou příležitostí k učení. Můžete vidět různé typy plachetnic a lodí zblízka, promluvit si s posádkami o jejich plavidlech, technických záležitostech i výzvách námořního života. 

Milovníci lodí a námořní kultury
Festival přitahuje obrovské množství lidí, kteří sdílejí lásku k moři. Můžete potkat jachtaře, modeláře lodí, historiky námořnictví, bývalé námořníky i rodiny, které si užívají krásu plachetnic.

Celá festivalová atmosféra je jedním z největších lákadel. Celý Amsterdam se promění v obrovské pódium a dějiště oslav. Amsterdamské nábřeží ožije koncerty nejrůznějších žánrů. Po celém městě jsou rozmístěna pódia, kde se střídají místní i mezinárodní umělci. Návštěvníci tak mohou poslouchat hudbu při procházce podél kanálů, ve vyhlídkových zónách nebo na speciálně připravených festivalových místech. Kromě hudby se konají i kulturní vystoupení – pouliční divadlo, taneční show, vystoupení kejklířů a umělců, kteří vtáhnou publikum do děje a dodají festivalu dynamickou a radostnou atmosféru.

Podél přístavu a v přilehlých ulicích vyrostou rozsáhlé trhy s námořní tématikou. Po celém městě se rozprostřou stánky s jídlem, které nabízejí širokou škálu pochoutek – od tradičních holandských specialit jako jsou sledi, hranolky s majonézou nebo stroopwafle až po mezinárodní kuchyni. 

Každý večer jsou na programu velkolepé ohňostroje, které rozzáří noční oblohu nad přístavem. Synchronizované s hudbou vytváří dechberoucí podívanou, která je dokonalým zakončením festivalového dne. Odlesky světel na vodní hladině a siluety plachetnic v pozadí dělají z těchto ohňostrojů nezapomenutelný zážitek.

Kromě pozorování se můžete zapojit i do různých aktivit. Na mnoho lodí je možné vstoupit a prohlédnout si je zblízka. Vyzkoušet můžete různé workshopy zaměřené na námořní dovednosti nebo historii. Samozřejmě se můžete svézt po kanálech a užít si atmosféru z vody.

Festivalová atmosféra na SAIL Amsterdam je synonymem pro radost, oslavy a mezinárodní pospolitost za doprovodu k nebi se tyčících majestátních lodí. Vtáhne každého návštěvníka do víru událostí a zanechá v něm trvalé vzpomínky.

Pokud vás Sail Amsterdam inspiruje k návštěvě, pak si pospěšte. Letošní festival probíhá v termínu 20. - 24.8. Do Amsterdamu se dostanete autem za 8 - 10 hodin, využít můžete také vlaky anebo přímý let z Prahy. 

Mnoho z lodí, které uvidíte na SAIL, spoléhá na robustní bateriové systémy pro svou palubní elektroniku a navigační zařízení. Kvalitní baterie jsou zkrátka základem spolehlivého provozu na souši i na vodě. Ať už potřebujete autobaterii, motobaterii nebo baterii do lodě či karavanu, můžete se na nás jako na spolehlivého prodejce spolehnout.

Zdroj: sail.nl/en

Napadlo vás někdy,
kolik plochy zabírá pneumatika při kontaktu se silnicí?
Pneumatika není jen kus gumy, který nás “drží na nohách”. Jde o vysoce sofistikovanou inženýrskou konstrukci, je vyrobena z více než 200 různých surovin, včetně kaučuku, sazí, textilu, ocelových drátů, křemíku a mnoha chemických přísad. Každá složka má svou přesnou funkci, od pevnosti po přilnavost.

Jejich úkolem
je přenášet sílu - sem spadá veškeré zrychlení, brzdění i zátáčení. Tlumí nerovnosti vozovky - pneumatika tu funguje jako součást odpružení, pohlcuje nárazy a vibrace, čímž nám zvyšuje komfort jízdy. Udrží celou hmotnost auta přesto, že se zatížení dynamicky mění. Dezén pneumatiky odvádí vodu z kontaktní plochy, čímž minimalizuje riziko aquaplaningu a zajišťuje přilnavost i na mokru.

Bočnice pneumatiky se ohýbá tisíckrát za minutu. Při rychlosti 100 km/h se bočnice pneumatiky auta ohne a narovná přibližně 800x za minutu. Tato neustálá dynamická práce klade na materiál obrovské nároky. 

Zpívající silnice
V některých zemích, jakou je Japonsko, Čína, Maďarsko a od letoška také Turecko, mají úseky dálnic, na kterých můžete slyšet melodii. Na dálnicích jsou speciálně umístěné drážky, které pneumatiky při přejetí “rozeznívají”. Stačí po nich přejet správnou rychlostí. 

Jak je možné, že pneumatika bez tlaku způsobí požár
Při podhuštění pneumatik dochází k několika nebezpečným jevům. Jednat se začne pneumatika deformovat a ohýbat více, než k čemu byla původně navržena. Zvýšené tření generuje obrovské množství tepla, které se hromadí uvnitř pneumatiky. Může se stát, že teplota vystoupá ke kritickým hodnotám, kdy se materiál vznítí. 

Ke samovznícení pneumatiky dochází častěji u návěsů a nákladních aut, která nesou velkou váhu. Nízký tlak v jedné z mnoha pneumatik znamená přetěžování těch ostatních. To je jeden z důvodů, proč tento typ vozidel má na každé nápravě dvojité montáže kol. 

Všimli jste si barevných teček
na bočních stranách pneumatiky? Červená a žlutá tečka jsou výrobní značkou, které pomáhají při jejich montáži. Označují nejlehčí nebo nejtěžší bod pneumatiky, což je důležité pro správné vyvážení kola. 

Proč jsou černé?
Nejdříve byly pneumatiky bílé, ale jak se po nich začalo jezdit na silnici, brzy se ušpinily :-)...

Konec vtipům. Za černotu mohou saze. Opravdu se uhlíková černá přidává do pneumatik, protože zvyšuje jejich odolnost, pevnost i životnost. Saze také lépe pomáhají odvádět teplo a fungují jako UV filtr a antioxidant, chrání gumu před stárnutím a popraskáním.

V roce 1912 společnost B.F. Goodrich začala vyrábět pneumatiky s obsahem sazí, což vedlo k jejich černé barvě. Protože zpočátku byly saze poměrně drahé, někdy používaly jen v běhounu, v části, která se dotýká silnice, zatímco bočnice zůstaly bílé – tak vznikly ikonické "whitewall" pneumatiky. Po roce 1919 už byly výhody sazí tak očividné, že většina výrobců pneumatik přešla na výrobu celočerných pneumatik, které se staly standardem pro automobilový průmysl.

Charakteristický zápach
nových pneumatik způsobuje směs chemikálií, které se používají při vulkanizaci — procesu vytvrzování gumy za vysokých teplot. Typický odér vytvářejí hlavně sírové sloučeniny, které jsou pro výrobu odolné gumy klíčové.

Dusík místo kyslíku
V současnosti nabízí servisy plnění pneumatik dusíkem. Má stabilnější objem při změnách teploty a méně uniká póry v gumě. Pro běžného řidiče je však rozdíl v jízdních vlastnostech a bezpečnosti nepostřehnutelný, navíc výrazně vzrostou náklady. Mnohem důležiější je pravidelná kontrola správného tlaku v pneumatikách. Skutečný význam má plnění pneumatik dusíkem tam, kde je stabilita tlaku a minimalizace jeho tlaku kritická - např. v motosportu, v leteckém průmyslu a u těžké techniky. 

Správná péče
o pneumatiky je alfou omegou. Doporučení je alespoň 1x za měsíc zkontrolovat tlak ve všech pneumatikách, dostatečnou hloubku dezénu, která je stanovená zákonem na min 1,6 mm a v neposlední řadě správné uskladnění. To výrazně prodlouží jejich životnost a zajistí větší bezpečnost. 

A jak velkou plochu že pneumatika při styku se silnicí zabírá? Každá zhruba velikost lidské dlaně.

Zdroj: cs.wikipedia.org, gumywebshop.sk, pneu-kvalitne.cz, safedriveone.eu, mikona.eu, pneu-jenda.cz, pneuboss.cz

Křižovatka
nebo-li místo, kde se něco kříží, protíná. Křižovatky jsou tak samozřejmou součástí našich životů ve městě, že si málokdy uvědomíme jejich bohatou historii a význam. Nemá je na svědomí žádný vynálezce, jsou spíše produktem vývoje lidských osad a dopravy.

Křižovatky se objevily přirozeně, jakmile se začaly protínat dvě cesty. Jejich původ sahá až do prehistorie, kdy lidé začali vytvářet stezky pro lov, sběr potravy a později pro obchod a migraci. Tam, kde se dvě takové stezky setkaly, vznikla první "křižovatka".

Historie
Původně šlo o jednoduchá přírodní místa, kde se potkávaly pěšiny, zvířecí stezky nebo vodní cesty. Jejich vznik byl spontánní s ohledem na terén a potřebami přemisťování.
Rozvoj křižovatek jaké známe nastal se vznikem prvních městských civilizací.

Římané byli mistři ve stavbě cest. Jejich města byla často budována podle systému pravoúhlé mřížky. Typickým příkladem je římský městský plán s hlavním náměstím nebo-li fórem a dvěma hlavními ulicemi – Cardo (sever-jih) a Decumanus (východ-západ), které se křížily přímo v centru. Tímto způsobem vznikaly systematické křižovatky s jasným uspořádáním. 

V období středověku města často rostla organicky kolem hradů a tržišť, což vedlo k nepravidelnějším sítím ulic a složitým křižovatkám.

S příchodem aut na počátku 20. století se křižovatky staly mnohem složitějšími a bylo nutné začít řešit jejich řízení. Vznikl tak první dopravní "semafor", který byl instalován v Londýně v roce 1868 u budovy parlamentu. Byl to plynový semafor s rameny, ovládaný policistou. Bohužel, záhy explodoval. První elektrické semafory se objevily v USA po roce 1900 a později v Evropě. William Potts z Detroitu v roce 1920 vytvořil první tříbarevný semafor (červená, žlutá, zelená), jak jej známe dnes.

Speciálním typem křižovatky
je kruhový objezd, který výrazně zvyšuje propustnost a bezpečnost. Objevily se již v 18. století v Evropě. Původně však nebyly navrženy pro plynulost dopravy, ale pro architektonické účely, často v blízkosti významných monumentů nebo v rámci velkorysých městských plánů. Ikonickým příkladem je Place Charles de Gaulle v Paříži, kdy je kruhový objezd kolem Vítězného oblouku, kde se sbíhá mnoho ulic.

Hlavním úkolem křižovatek je
propojení komunikací mezi různými silnicemi, ulicemi, stezkami nebo dálnicemi. Umožňují autům, chodcům a cyklistům odbočit z jedné cesty na druhou. V moderních dopravních systémech křižovatky slouží k organizaci a řízení dopravy, k minimalizaci dopravní zácpy. Toho se dosahuje pomocí značek, značení, a především semaforů nebo principu kruhového objezdu. V neposlední řadě mají řízené křižovatky za cíl minimalizovat riziko dopravních nehod.

Křižovatka je tak základním stavebním kamenem každé dopravní sítě, která se vyvíjela po tisíciletí od jednoduchého křížení stezek až po složité inženýrské struktury dnešní doby.

Křižovatky jsou srdcem každého dopravního systému. Zajišťují plynulý tok vozidel a chodců, ale zároveň jsou i nejčastějším místem zdržení a frustrace řidičů. Klíčovým parametrem, který určuje efektivitu křižovatky, je její propustnost. Zjednodušeně řečeno, jde o maximální počet vozidel (nebo jednotek), které křižovatka dokáže zpracovat za určitou dobu, aniž by docházelo k výrazným zácpám.

Propustnost
je klíčovým parametrem každé křižovatky. Jde o maximální počet aut, které křižovatka dokáže pojmout za určitý čas, aniž by došlo k časovému zdržení. Nejen, že má minimalizovat dopravní zácpy, ale auta, která nestojí v kolonách s běžícím motorem, produkují méně škodlivých emisí. 

Propustnost křižovatky ovlivňuje její geometrie - více pruhů, optimální šířka i velké poloměry na odbočeních. To vše usnadňuje plynulý průjezd a snižuje zpomalení. Nejvyšší propustnost nabízí víceúrovňové - mimoúrovňové a dálniční křižovatky. Jejich výstavba je však nákladná a prostorově náročná. Nejnižší propustnost pak najdeme na neznačených křižovatkách spoléhajících se na pravidl pravé ruky. Na propustnost má vliv také objem a směrování dopravy - zejména počet odbočujících aut doleva snižuje propustnost přímých směrů. 

Zvýšit propustnost je možné inteligentními dopravními systémy, která se mění v reálném čase podle intenzity o´dopravy. Především v centrech velkých měst pomáhají speciální jízdní pruhy např. pro MHD, vlevo/ vpravo. Zajištění optimální propustnosti křižovatek je neustálou výzvou pro dopravní inženýry a urbanisty. Jde o balancování mezi plynulostí, bezpečností a dopadu na životní prostředí. 

Budoucnost křižovatek
je neodmyslitelně spjata s rozvojem inteligentních dopravních systémů (ITS) a především s nástupem autonomních aut. To, jak se budeme pohybovat městy a jak budou křižovatky vypadat a fungovat, se v následujících desetiletích výrazně promění. Až se většina aut na silnicích bude řídit sama, lidské vnímání a reakční doby přestanou být omezujícím faktorem. Namísto fyzických semaforů mohou budou dostávat pokyny auta přímo do svých navigačních systémů nebo se jim na silnici promítnou virtuální signály.

Simulace ukazují, že tento systém může snížit zpoždění na křižovatkách řádově až o 90 % a výrazně snížit spotřebu paliva a emise, protože vozidla nebudou muset zbytečně brzdit a akcelerovat. Bez potřeby velkých ploch pro zastavení na semaforech by se mohla změnit i geometrie křižovatek, což by uvolnilo prostor pro jiné účely, např. zvelebování měst pro život.

Dlouhou dobu budou však ještě na silnicích budou koexistovat autonomní auta s těmi řízenými člověkem. Křižovatky se budou muset přizpůsobit oběma typům, což bude vyžadovat hybridní řešení (např. chytré semafory s prioritou pro autonomní auta) a bude třeba vyřešit řadu dalších otázek - bezpečnost, právní odpovědnost i infrastrukturní investice přestaveb křižovatek. 

Budoucnost křižovatek slibuje plynulejší, bezpečnější a ekologičtější dopravu.

Zdroj: wikipedia.org, dopravniznaceni.com, publi.cz, mdc.natur.cuni.cz,  bezpecnecesty.cz 

Nejoblíbenější auta nových aut v roce 2025 v ČR

není bílá, ani černá.

Rozhlédli jste se letos na silnicích a parkovištích u obchodních center? Možná překvapivě se letos stává nejoblíbenější barvou nových aut šedá. Statistiky ukazují, že právě šedá tvoří m zhruba třetinu celého trhu. Proč právě šedá okouzluje české motoristy nejvíce?

Na první pohled
by se mohlo zdát, že v zemi, která si potrpí na výrazné barvy a individualitu, by měla vévodit spíše sytá červená nebo elegantní modrá. Realita je však jiná. Šedá, ve svých mnoha odstínech od stříbrné metalízy po tmavě antracitovou, si získala dominantní postavení. Důvodů pro tuto popularitu může být hned několik.

Praktičnost a nadčasovost
Na šedém laku jsou méně viditelné drobné nečistoty, prach a šmouhy, které jsou na českých silnicích běžné. To ocení zejména ti, kteří nemají čas nebo možnosti auto pravidelně mýt. Navíc, šedá je považována za nadčasovou a elegantní barvu, která nepodléhá módním výstřelkům a bude vypadat dobře v jakékoli době. Šedá je také univerzální barvou, která se hodí k široké škále modelů a značek aut. Působí seriózně a profesionálně, což může být důležité pro firemní flotilu, ale i pro soukromé vlastníky, kteří na sebe neradi poutají pozornost.

Snadnější prodej ojetého vozu
Dalším pragmatickým důvodem může být lepší prodejnost ojetého vozu. Neutrální barvy, jako je šedá, bílá a černá, mají na trhu ojetin širší okruh potenciálních kupců než výrazné odstíny. Volba šedé barvy tak může být i racionálním rozhodnutím s ohledem na budoucí prodej vozidla.

Nemalý vliv na popularitu šedé barvy mají také firemní flotily vozidel. Mnoho firem volí pro své zaměstnance právě šedou barvu z důvodu jednotného vzhledu a snadnější údržby. Velký objem prodejů firemním zákazníkům tak přirozeně zvyšuje podíl šedé barvy na celkovém trhu.

Bílá a červená
I když šedá dominuje, nelze opomenout ani další oblíbené barvy. Bílá si drží stabilní druhou pozici s přibližně čtvrtinovým podílem na trhu. Je vnímána jako moderní, čistá a v létě praktičtější z hlediska pohlcování tepla. Červená a modrá pak s přibližně 12% podílem oslovují ty, kteří přece jen touží po výraznějším vzhledu.

Historie v ČR
V 90. letech byla paleta barev na silnicích pestřejší. Škoda, dominantní značka, nabízela širokou škálu barev pro modely jako Felicia a Favorit. Oblíbené byly tehdy i syté odstíny červené, modré a zelené. S postupným otevíráním trhu a příchodem zahraničních značek se začala objevovat i stříbrná a další metalické barvy.

Po roce 2000 začala stoupat popularita stříbrné a šedé metalízy. Tyto barvy byly vnímány jako moderní a elegantní. Bílá barva si také postupně získávala na oblibě, zejména kolem roku 2010 začala být vnímána jako velmi módní. Výrazné barvy jako žlutá, oranžová a fialová zůstávaly spíše okrajovou záležitostí. V posledních letech dochází ke zúžení palety oblíbených barev, kdy dominují neutrální odstíny. Výrazné barvy jsou méně časté, ačkoli se občas objeví krátkodobé trend.

Důvody změn v preferencích barev
Vkus zákazníků se v průběhu času mění. Celkovou statistiku ovlivňuje velký podíl firemních vozidel, které jsou většinou v neutrálních barvách. Svou roli při výběru barvy hraje také její praktičnost a hodnota při dalším prodeji coby ojetiny.

Ve světě
Neutrální barvy dominují globálně. Bílá, šedá a černá dlouhodobě patří k nejoblíbenějším barvám aut na celém světě, i když jejich pořadí a podíl se v jednotlivých regionech liší.

Šedá je v mnoha evropských zemích velmi populární a často zaujímá první místo. Důvodem je vnímaná elegance, praktičnost a dobrá hodnota při dalším prodeji. Ve Velké Británii je šedá již několik let nejoblíbenější barvou. 

V Asii, zejména v Číně a Japonsku, a také v zemích s teplejším podnebím, je bílá často nejoblíbenější barvou. Odráží sluneční světlo, a proto se bílá auta méně zahřívají. V Austrálii má bílá výrazně nejvyšší podíl na trhu.

Stříbrná barva si dlouhodobě udržuje silnou pozici v Jižní Americe a v Indii. V Indii je stříbrná dokonce nejoblíbenější barvou, je vnímána jako moderní.
Černá je celosvětově oblíbená, zejména u luxusních a manažerských vozů, kde symbolizuje eleganci, sílu a prestiž.

Barvy mají v různých kulturách
odlišné významy a asociace, což ovlivňuje preference spotřebitelů. V některých asijských kulturách může mít bílá barva i negativní asociace spojené se smutkem, zatímco v západních kulturách je často spojována s čistotou a moderností. Červená může v západních kulturách symbolizovat vášeň a energii, zatímco v Číně štěstí a prosperitu.

Preference barev se mohou lišit i podle typu auta. Sportovní vozy bývají častěji v sytějších barvách než rodinná auta.

V Německu je oblíbená modrá barva. Jižané ve Francii a Itálii dávají přednost sytějším barvám, jako je červená a oranžová. Ve Francii je pak velmi oblíbenou také zelená. V USA je vedle neutrálních barev je poměrně populární červená a modrá.

Vývoj preferencí barev
se mění v různých závislostech, ať už na kultuře a historii, klimatu a ekonomických vlivech, ale také na trendech. 

Jakou barvu auta byste si vybrali vy?

Zdroj: portal.sda-cia.cz, garaz.cz, portalridice.cz, auto.cz, bestdrive.cz, radiozurnal.rozhlas.cz, 

Spolehněte se na svou autobaterii
AGM (Absorbent Glass Mat) autobaterie jsou moderní technologií, která je stále oblíbenější volbou pro řidiče, kteří hledají spolehlivost a dlouhou životnost. AGM baterie se totiž vyznačují specifickou konstrukcí, která jim dává řadu výhod oproti klasickým autobateriím.

Jsou typem olověné autobaterie,
která má specifickou konstrukci a vlastnosti. Na rozdíl od běžných autobaterií, ve kterých je elektrolyt v tekuté formě, v AGM je elektrolyt nasáknutý v netkané textilii ze skelných vláken, v tzv. separátoru, který odděluje kladné a záporné elektrody.
Jsou typem VRLA (Valve Regulated Lead Acid) akumulátorů, což znamená, že jsou uzavřené a regulované ventilem. Proto u nich nehrozí únik elektrolytu.

Komu AGM doporučujeme?
- Auta s náročným elektrickým vybavením: pokud vaše auto disponuje rozsáhlou elektronikou, jako je lednice, topení Webasto, televize nebo tablet nahrazující infotainment
- Auta se skrytým odběrem: dozvěděli jste se v autoservisu, že vaše auto i po vypnutí motoru má skrytý odběr energie? V takovém případě je i pro vás vhodný typ AGM baterie
- Jízda na krátké vzdálenosti: rozvážíte ráno děti nebo máte práci za rohem? V případě častých krátkých vzdáleností (do 20 km) se běžná autobaterie nestihne dobít
- Auta vybavená systémem start-stop: takové vybavení vyžaduje baterii s vysokou odolností vůči cyklickému zatížení
- Auta s rekuperací: i v případě rekuperace brzdné energie, nebo-li dobíjení baterie při jízdě z kopce, je na baterii zvýšený elektrický nárok
- Jistota v zimě: jezdíte na hory, do horských a chladných oblastí a chcete mít jistotu, že vždy nastartujete? Pak je pro vás AGM jasnou volbou

Péče o AGM:
není přehnaně složitá. Pravidelně kontrolujte stav nabití autobaterie. V případě potřeby ji dobíjejte dlouhou jízdou nebo nabíječkou určenou přímo pro AGM baterie. AGM baterie vyžadují specifické nabíjecí napětí, aby se předešlo jejich poškození. Moderní auta s inteligentním dobíjením (např. systémem Start-Stop, rekuperací brzdné energie) mají řídicí jednotku, která reguluje nabíjecí napětí podle aktuálních podmínek. Nabíjecí napětí nesmí překročit 14,6 V.

Životnost AGM
baterie je uváděna na 5 - 6 let. Při správném zacházení může být životnost i delší.

Už jste slyšeli o EFB?
EFB baterie (Enhanced Flooded Battery) je typ autobaterie, který je někde mezi klasickou zaplavenou baterií a AGM baterií. Nabízí vylepšené vlastnosti oproti běžným bateriím a je vhodná pro moderní vozidla s náročnějšími požadavky na elektrickou energii.
EFB baterie vychází z konstrukce klasické zaplavené baterie s vylepšenými komponenty. Elektrolyt je v tekuté formě, kladné desky jsou potaženy vrstvou polyesterové tkaniny, která stabilizuje aktivní materiál a prodlužuje životnost baterie. Často má zesílené elektrody, na které je použito více olova.

AGM vs. EFB baterie EFB baterie
Stále častěji se do nových vozidel doporučují EFB baterie, které jsou levnější než AGM a mají podobné funkce.

• AGM baterie neobsahuje kyselinu, elektrolyt je nasáknutý ve skelném vláknu
• AGM baterie je odolnější než EFB
• AGM baterie má vydržet až 3x víc než běžná baterka, EFB 2x

Proto pokud je ve vašem autě EFB, můžete ji vyměnit za AGM, naopak výměna není možná. 

AGM baterii pořídíte
v autorizovaném servisu/autosalonu v rozmezí 6 - 10 000 Kč, u nás ji pořídíte v průměru za polovinu. Více na: https://www.autobaterie-jinocany.cz/agm/
S výběrem vhodné autobaterie pro vaše auto vám rádi odborně poradíme.

AGM autobaterie jsou moderním a spolehlivým řešením nejen pro náročné řidiče. 

Semafor je pro nás neoddělitelnou součástí moderního městského života. Hraje důležitou roli v regulaci silničního provozu.
Jedná se o jednoduchý, zato účinný vynález, který významně přispívá k bezpečnosti a plynulosti dopravy. 

Historie
semaforů sahá do 19. století. Sem sahají první pokusy o regulaci silničního provozu pomocí signálů. Po původním využívání gest a vlajek, které bylo velmi neefektivní a chybové, došlo k objevení prvních mechanických semaforů s využitím pohyblivých ramen nebo disků. Jednalo se o jednoduché mechanické zařízení, které ovládali ručně strážníci.

První moderní elektrický semafor byl použit v roce 1914 v americkém Clevelandu. Ten měl pouze 2 barvy.  Tříbarevné semafory s červeným, zeleným a žlutým světlem byly instalovány v New Yorku v roce 1918 a obsluhoval je městský zřízenec v budce nad křižovatkou. V roce 1868 byl v Londýně instalován první semafor, kterému po necelém měsíci explodoval přívod plynu k jedné z lamp a obsluhující policista byl popálen tak, že zraněním nakonec podlehl. Zařízení bylo ihned po nehodě demontováno.

Od té doby se semafory neustále zdokonalovaly, začaly se ovládat automaticky a tím se zvyšovala efektivita a bezpečnost. 

S rozvojem elektroniky se i semafory staly inteligentnějšími. Zvyšovalo se využití senzorů, které detekují intenzitu provozu a tomu přizpůsobí délku zelené. Vznikly celé systémy pro koordinaci semaforů celých sítí ulic pro plynulejší a bezpečnější dopravu. 

Semafory využívají barevné světlo
k regulaci pohybu účastníků provozu za použití třech barev.

Červená "stůj" a přikazuje úplné zastavení auta. Žlutá varuje řidiče, že se signál změní na červený a připravuje je na zastavení. Zelená označuje volnou průjezdnost a umožňuje autům pokračovat v jízdě.

V provozu najdeme
hned několik typů semaforů. Nejčastějším je ten klasický, který reguluje dopravu na křižovatkách. Inteligentní semafory jsou vybaveny senzory, které sledují dopravní situaci a adaptují délku zelené vlny podle aktuální intenzity provozu. Pohyb chodců regulují semafory pro chodce a speciálním typem jsou semafory pro cyklisty pro bezpečné přecházení křižovatek.

Bezpečnost, plynulost dopravy a ochrana
účastníků silničního provozu jsou hlavními důvody pro instalaci semaforů. Nejen, že dokáží regulovat provoz, ale také pomáhají předcházet dopravním zácpám a zvyšují kapacitu silnic. 

Moderní semafory
jsou v současnosti často integrovány do komplexních systémů řízení dopravy, které využívají data z různých zdrojů, jako jsou GPS, senzory a kamery. Dokáží se přizpůsobit měnícím se podmínkám, jako jsou dopravní zácpy, nehody nebo počasí.
V budoucnu budou semafory schopny komunikovat s vozidly a poskytovat řidičům aktuální informace o dopravní situaci.

V různých zemích světa
mají semafory různé barvy a významy. Nám známá barevná trojkombinace je nejrozšířenější a platí téměř všude na světě.
V některých zemích se mohou objevit i další barvy. Například oranžová - připrav se na odbočení.
V Japonsku se často používají semafory s dalšími symboly, které doplňují barevné signály. Zelený kruh s bílou šipkou označuje, že je povoleno odbočit doprava. Japonsko je z pohledu semaforu zajímavá země, která kloubí jazyk, kulturu i historii. Japonské semafory se jeví jako modré. Zelenou barvu v historii označovali jako “ao”, což znamená “modrý”. Později se objevilo slovo “midori” označující zelenou barvu, ale starší vnímání barvy se zachovalo v mnoha ustálených spojeních. Aby se Japonsko přizpůsobilo mezinárodním standardům, kde zelená barva jednoznačně označuje povolení jízdy, rozhodla vláda, že semafory budou mít co nejmodřejší odstín zelené. Tím bylo možné zachovat tradiční označení "ao" a zároveň vyhovět mezinárodním normám.
V Japonsku a v některých amerických státech, např. na Floridě a v Texasu je častější vodorovné zavěšení semaforů. Důvody jsou praktické a patří k nim výška umístění semaforu nad vozovkou. V Americe platí, že čteme barvy zleva doprava červená - žlutá - zelená, podobně jako v Evropě shora dolů. V Japonsku jsou barvy obráceně a zprava doleva.
Semafor umístěný za křižovatkou slouží ke snížení rychlosti vozidel. Řidiči jsou nuceni zpomalit, aby mohli včas zareagovat na změnu světelné signalizace.

Před 95 lety,
v roce 1930 byl v Praze instalován první automatický semafor. Objevil se na křižovatce Václavského náměstí s Jindřišskou a Vodičkovou ulicí. Do té doby v Praze řídili dopravu strážníci a ručně přepínané semafory. Automatický semafor, který byl původně na ocelových lanech, byl vybaven zeleným a žlutým světlem. Zelené svítilo 23 vteřin a žluté 10 vteřin. Pražané byli znepokojeni a stěžovali si na zdržování. Na vině byla ale pravděpodobně rychle se rozvíjející pražská automobilová doprava. Zmíněnou křižovatkou, která patřila mezi nejvytížěnější, projelo v poledne 17 tisíc aut.
Od druhé poloviny 80. let v Praze najdeme dynamické semafory s přednastaveným plánem eventualit, které se na místě mohou stát. Později se instalovaly kamerové systémy, čidla pro MHD a tlačítka pro chodce.
V roce 2024 přišla Technická správa komunikací s možností využití umělé inteligence. Narozdíl od složitého programování systému dokáže nový systém operativně reagovat na měnící se podmínky a přizpůsobit nastavení křižovatek podle aktuální situace. Zajistí také preference MHD a umožní přednost integrovanému záchrannému systému.
První český semafor řízený umělou inteligencí za plného provozu je ve fázi testování na křižovatce v Patočkově ulici na Praze 6. 

V budoucnu
můžeme očekávat ještě inteligentnější systémy semaforů, které budou schopny reagovat na změny v dopravní situaci v reálném čase. Budoucí semafory budou pravděpodobně vybaveny systémy pro rozpoznávání aut a komunikaci s nimi. Řidičům budou schopné dodávat aktuální informace o dopravní situaci. 

Zdroj: wikipedia.org, rd.com, novinky.cz, odbornecasopisy.cz, bezpecnecesty.cz, denik.cz

Sčítání dopravy
je systematické sbírání dat o intenzitě, složení a charakteristikách silnic a dálnic v silniční síti ČR. Jedná se o klíčový nástroj pro plánování, řízení, hodnocení dopravní infrastruktury a systémů a plánování přípravy staveb. Provádí se na všech dálnicích a silnicích I. a II. třídy, na vybraných silnicích III. třídy a na místních komunikacích.

Podle jednotné metodiky se na celém území státu provádí v pravidelných pětiletých intervalech ji od roku 1946. Další přijde na řadu letos.

Historie
Úplně první průzkum pro zjištění intenzity dopravy na silnicích, proběhl na území Československa v letech 1929 a 1930. Plánům provádět průzkum každé 4 roky zabránila hospodářská krize a následná válka. Poválečné sčítání proběhlo v roce 1946, v roce 1949 už sčítání zahrnovalo asi 50 000 km, zhruba 70 % délky silnic. Od roku 1959 se sčítání s menšími odchylkami provádělo každých 5 let v návaznosti a sčítání silnic mezinárodní dopravy. V roce 1963 byly poprvé využity automatické sčítače dopravy, které byly osazeny v blízkosti Prahy. Zatímco mezi lety 1957 a 1963 došlo k nárůstu dopravy zhruba o 30 %, v dalším sčítání v roce 1968 už doprava narostla o 59 %. Mezi důvody patřilo snížení cen pohonných hmot a lepší dosažitelnost pořízení aut. Strmé nárůsty intenzity dopravy pokračují na všech typech silnic a postupně se rozvíjejících dálnic až do 80. let. Růst byl přerušen pravděpodobně vlivem ropné krize, která přinesla dvojnásobné zdražení pohonných hmot. 

Předešlé sčítání v roce 2020 ovlivnilo striktní vládní omezení během Covidu. Kvůli tomu se sčítání také částečně presunulo do dalšího roku. 

Výsledky uvádí, že intenzita dopravy v české silniční síti vzrostla oproti poslednímu sčítání v roce 2016 o 10 %. Největší nárůst byl na dálnici u nákladních aut - o více než 20 %. Nejzatíženějším úsekem byla dálnice D1 mezi Modleticemi a Říčany. Tam každý den projelo přes 100 000 aut.

Doprava se sčítá
z několika důvodů. Získaná data slouží jako podklad pro plánování nových a rekonstrukci stávajících komunikací, výstavby dopravních uzlů.
Výsledky sčítání také umožňují vyhodnotit dopravní opatření - semafory, kruhové objezdy, zúžení, nebezpečné úseky atd.
Vyčíst z nich lze také trendy v mobilitě obyvatel, růst nebo pokles dopravy v různých obdobích a odhad emisí z dopravy. 

Ke sčítání
dopravy je hned několik metod,  které se liší přesností, náklady i technickou náročností:
Manuální sčítání: Nejjednodušší metoda, při které operátoři ručně počítají projíždějící vozidla. Je však časově náročná a náchylná k chybám, proto se používá pouze v místech, kde nelze využít jiné prostředky.
Indukční smyčky: Do vozovky jsou zabudovány smyčky z elektricky vodivého materiálu. Každé vozidlo projíždějící přes smyčku vyvolá změnu magnetického pole, kterou senzor zaznamená.
Video detektory: Kamery snímají dopravu a software analyzuje videozáznam, aby identifikoval jednotlivá vozidla a určil jejich rychlost a směr jízdy.
Laserové senzory: Laserové senzory měří vzdálenost mezi vozidly a umožňují přesné měření rychlosti.
Mobilní sčítání: Mobilní sčítací zařízení se umísťují přímo na vozidla a zaznamenávají data o dopravě během jízdy.

Při sčítání dopravy se měří:
Počet vozidel projíždějících za určité časové období (intenzita dopravy), průměrná rychlost vozidel, typy vozidel (osobní automobily, nákladní automobily, autobusy) nebo-li složení dopravy, jak se intenzita dopravy mění v průběhu dne a týdne a také v rámci ročního období.

Využití dat ze sčítání dopravy
Výsledky jsou důležité nejen pro správce silnic z důvodu údržby, rekonstrukce a výstavby nových silnic, ale také pro města a obce, dopravní podniky a výzkumné instituce. 

Sčítání dopravy je nezbytným nástrojem pro pochopení toho, jak se lidé pohybují a jak využívají dopravní infrastrukturu. Díky těmto datům můžeme lépe plánovat a spravovat dopravní systémy a přispět tak k vytvoření efektivnější a udržitelnější mobility.

Zdroj: rsd.cz, wikipedia.org, idnes.cz, edip.cz, gov.cz

Historie
Nákladní doprava je spjata s vývojem lidské civilizace. Od pradávna lidé potřebovali přepravovat zboží - suroviny, potraviny i hotové výrobky. 

Prvním dopravním prostředkem byl člověk, postupně došlo k využívání síly zvířat. Už v pravěku lidé stavěli jednoduché lodě, po kterých se se svým zbožím plavili na delší vzdálenosti.
Ve středověku docházelo k postupnému zdokonalování jednoduchých vozů. Stavěly se nové silnice, které usnadňovaly pozemní dopravu. 

S nástupem průmyslové revoluce došlo k výraznému zrychlení a zvětšení objemu přepravovaného zboží. Parní stroje začaly pohánět lodě a vlaky.
Vynález automobilu přinesl revoluci v silniční dopravě. Nákladní automobily postupně nahrazovaly koně a povozy.
V průběhu 20. a 21. století výrazně zjednodušilo a zrychlilo přepravu zavedení kontejnerů a rozvoj logistických systémů, které optimalizují přepravu zboží.

Provoz nákladních vozidel na dálnicích
upravuje řada omezení, která se liší nejen podle dne v týdnu a podle země. Omezení nákladní dopravy si klade za cíl snížit dopravní zácpy, hluk a emise, zlepšit životní prostředí a zvýšit bezpečnost silničního provozu.

České republika
má nastavená pravidla pro nákladní vozidla nad 7,5 tuny a vozidla nad 3,5 tuny s přípojným vozidlem:

• Neděle a svátky: Zákaz jízdy od 13:00 do 22:00 h
• Soboty v období od 1. července do 31. srpna: Zákaz jízdy od 7:00 do 13:00 h
• Pátek v období od 1. července do 31. srpna: Zákaz jízdy od 17:00 do 21:00 h

Kromě těchto obecných pravidel bývají na některých úsecích dálnic zavedena další omezení, například zákaz předjíždění nákladních vozidel.

Pravidla pro provoz nákladních vozidel se mohou v jednotlivých zemích lišit. Obecně platí, že většina evropských zemí má zavedeny podobné zákazy jízdy o víkendech a svátcích jako Česká republika. 

V Německu
navíc platí zákaz jízdy v určitých oblastech (např. v blízkosti měst a v horských oblastech) a v noci - zákaz jízdy obvykle platí od půlnoci do 22:00 h.

Noční zákaz jízdy platí také v Rakousku a to od 22:00 do 5:00 h. Zákaz jízdy platí také o víkendech a o svátcích. Obvykle zákaz začíná v pátek odpoledne okolo 15:00 a končí v neděli večer.

Polsko
má jiný váhový limit. Zákaz jízdy pro nákladní vozidla se týká aut o hmotnosti přesahujících 12 tun. A to během víkendů a svátků.

• Předvečer státního svátku: od 18:00 do 22:00 h
• V den státního svátku: od 8:00 do 22:00 h

Výjimkou jsou nákladní vozidla v mezinárodní dopravě - pokud se polský náklaďák vrací z mezinárodní přepravy zpátky do Polska, zákaz se na něj nevztahuje. Stejnou výjimku tvoří tranzitní jízdy přes Polsko.

Mezi obecné výjimky z pravidel pro provoz nákladních vozidel platí:

• Doprava živých zvířat - cílem je zajistit co nejšetrnější a nejbezpečnější přepravu 
• Doprava rychle se kazících potravin - které vyžadují dodržování přísných hygienických a teplotních podmínek
• Doprava nebezpečného zboží - které je definováno v mezinárodních dohodách a národních předpisech. Mezi nejčastější příklady nebezpečného zboží patří výbušniny, hořlaviny a plyny, oxidační, jedovaté a korozivní látky, radioaktivní materiály.

Dopady nákladní dopravy na životní prostředí
Nákladní doprava je nezbytná pro fungování moderní společnosti. Její negativní dopady na životní prostředí však není možné přehlížet. Je jedním z hlavních zdrojů znečištění ovzduší, hluku a zabírání půdy.

To způsobují zejména zastaralá nákladní auta s vyššími emisemi a spalovacími motory, které při spalování uvolňují škodlivé látky. Znečištění zvyšuje také často vysoká koncentrace nákladních aut ve městech a průmyslových oblastech.

Jak z toho ven?

Řešením negativních dopadů je hned několik:

• Přechod na alternativní paliva: Elektromobilita, vodík, biopaliva – tyto technologie mohou výrazně snížit emise škodlivých látek.
• Optimalizace tras: Lepší plánování tras může snížit počet najetých kilometrů a tím i emise.
• Modal shift: Přechod z individuální automobilové dopravy na veřejnou dopravu nebo cyklistiku. V tomto se můžeme inspirovat v Amstrdamu, Kodani nebo třeba Lyonu.
• Modernizace vozového parku: Nahrazování starých vozidel novými, méně emisními modely.
• Městská logistika: Zlepšení organizace dopravy ve městech, zavádění zón s omezeným vjezdem pro nákladní vozidla.

Jaké změny v nákladní dopravě přinese budoucnost?
Stále bude kladen velký důraz na udržitelnost a bezpečnost nákladní dopravy. S vývojem nových technologií, jako jsou autonomní a elektroauta se spoléhá na snížení dopadů nákladní dopravy na životní prostředí.
Počítá se také s využitím dronů, které budou přepravovat menší zásilky na kratší vzdálenost. Ve vzdálenější budoucnosti můžeme vidět plán hyperloopu nebo-li možnost přepravy zboží vysokou rychlostí v podzemních tunelech. 

Zdroj:
wikipedia.org, ridic-nakladniho-automobilu.cz, md.gov.cz, info.odoprave.cz, seznamzpravy.cz, e-news.cz, cscargo.cz

Co je to ten VIN Z anglického Vehicle Identification Number pochází nám dobře známá zkratka VIN. Je...