Křižovatka

Křižovatka
nebo-li místo, kde se něco kříží, protíná. Křižovatky jsou tak samozřejmou součástí našich životů ve městě, že si málokdy uvědomíme jejich bohatou historii a význam. Nemá je na svědomí žádný vynálezce, jsou spíše produktem vývoje lidských osad a dopravy.

Křižovatky se objevily přirozeně, jakmile se začaly protínat dvě cesty. Jejich původ sahá až do prehistorie, kdy lidé začali vytvářet stezky pro lov, sběr potravy a později pro obchod a migraci. Tam, kde se dvě takové stezky setkaly, vznikla první "křižovatka".

Historie
Původně šlo o jednoduchá přírodní místa, kde se potkávaly pěšiny, zvířecí stezky nebo vodní cesty. Jejich vznik byl spontánní s ohledem na terén a potřebami přemisťování.
Rozvoj křižovatek jaké známe nastal se vznikem prvních městských civilizací.

Římané byli mistři ve stavbě cest. Jejich města byla často budována podle systému pravoúhlé mřížky. Typickým příkladem je římský městský plán s hlavním náměstím nebo-li fórem a dvěma hlavními ulicemi – Cardo (sever-jih) a Decumanus (východ-západ), které se křížily přímo v centru. Tímto způsobem vznikaly systematické křižovatky s jasným uspořádáním. 

V období středověku města často rostla organicky kolem hradů a tržišť, což vedlo k nepravidelnějším sítím ulic a složitým křižovatkám.

S příchodem aut na počátku 20. století se křižovatky staly mnohem složitějšími a bylo nutné začít řešit jejich řízení. Vznikl tak první dopravní "semafor", který byl instalován v Londýně v roce 1868 u budovy parlamentu. Byl to plynový semafor s rameny, ovládaný policistou. Bohužel, záhy explodoval. První elektrické semafory se objevily v USA po roce 1900 a později v Evropě. William Potts z Detroitu v roce 1920 vytvořil první tříbarevný semafor (červená, žlutá, zelená), jak jej známe dnes.

Speciálním typem křižovatky
je kruhový objezd, který výrazně zvyšuje propustnost a bezpečnost. Objevily se již v 18. století v Evropě. Původně však nebyly navrženy pro plynulost dopravy, ale pro architektonické účely, často v blízkosti významných monumentů nebo v rámci velkorysých městských plánů. Ikonickým příkladem je Place Charles de Gaulle v Paříži, kdy je kruhový objezd kolem Vítězného oblouku, kde se sbíhá mnoho ulic.

Hlavním úkolem křižovatek je
propojení komunikací mezi různými silnicemi, ulicemi, stezkami nebo dálnicemi. Umožňují autům, chodcům a cyklistům odbočit z jedné cesty na druhou. V moderních dopravních systémech křižovatky slouží k organizaci a řízení dopravy, k minimalizaci dopravní zácpy. Toho se dosahuje pomocí značek, značení, a především semaforů nebo principu kruhového objezdu. V neposlední řadě mají řízené křižovatky za cíl minimalizovat riziko dopravních nehod.

Křižovatka je tak základním stavebním kamenem každé dopravní sítě, která se vyvíjela po tisíciletí od jednoduchého křížení stezek až po složité inženýrské struktury dnešní doby.

Křižovatky jsou srdcem každého dopravního systému. Zajišťují plynulý tok vozidel a chodců, ale zároveň jsou i nejčastějším místem zdržení a frustrace řidičů. Klíčovým parametrem, který určuje efektivitu křižovatky, je její propustnost. Zjednodušeně řečeno, jde o maximální počet vozidel (nebo jednotek), které křižovatka dokáže zpracovat za určitou dobu, aniž by docházelo k výrazným zácpám.

Propustnost
je klíčovým parametrem každé křižovatky. Jde o maximální počet aut, které křižovatka dokáže pojmout za určitý čas, aniž by došlo k časovému zdržení. Nejen, že má minimalizovat dopravní zácpy, ale auta, která nestojí v kolonách s běžícím motorem, produkují méně škodlivých emisí. 

Propustnost křižovatky ovlivňuje její geometrie - více pruhů, optimální šířka i velké poloměry na odbočeních. To vše usnadňuje plynulý průjezd a snižuje zpomalení. Nejvyšší propustnost nabízí víceúrovňové - mimoúrovňové a dálniční křižovatky. Jejich výstavba je však nákladná a prostorově náročná. Nejnižší propustnost pak najdeme na neznačených křižovatkách spoléhajících se na pravidl pravé ruky. Na propustnost má vliv také objem a směrování dopravy - zejména počet odbočujících aut doleva snižuje propustnost přímých směrů. 

Zvýšit propustnost je možné inteligentními dopravními systémy, která se mění v reálném čase podle intenzity o´dopravy. Především v centrech velkých měst pomáhají speciální jízdní pruhy např. pro MHD, vlevo/ vpravo. Zajištění optimální propustnosti křižovatek je neustálou výzvou pro dopravní inženýry a urbanisty. Jde o balancování mezi plynulostí, bezpečností a dopadu na životní prostředí. 

Budoucnost křižovatek
je neodmyslitelně spjata s rozvojem inteligentních dopravních systémů (ITS) a především s nástupem autonomních aut. To, jak se budeme pohybovat městy a jak budou křižovatky vypadat a fungovat, se v následujících desetiletích výrazně promění. Až se většina aut na silnicích bude řídit sama, lidské vnímání a reakční doby přestanou být omezujícím faktorem. Namísto fyzických semaforů mohou budou dostávat pokyny auta přímo do svých navigačních systémů nebo se jim na silnici promítnou virtuální signály.

Simulace ukazují, že tento systém může snížit zpoždění na křižovatkách řádově až o 90 % a výrazně snížit spotřebu paliva a emise, protože vozidla nebudou muset zbytečně brzdit a akcelerovat. Bez potřeby velkých ploch pro zastavení na semaforech by se mohla změnit i geometrie křižovatek, což by uvolnilo prostor pro jiné účely, např. zvelebování měst pro život.

Dlouhou dobu budou však ještě na silnicích budou koexistovat autonomní auta s těmi řízenými člověkem. Křižovatky se budou muset přizpůsobit oběma typům, což bude vyžadovat hybridní řešení (např. chytré semafory s prioritou pro autonomní auta) a bude třeba vyřešit řadu dalších otázek - bezpečnost, právní odpovědnost i infrastrukturní investice přestaveb křižovatek. 

Budoucnost křižovatek slibuje plynulejší, bezpečnější a ekologičtější dopravu.

Zdroj: wikipedia.org, dopravniznaceni.com, publi.cz, mdc.natur.cuni.cz,  bezpecnecesty.cz