Tokio

Když se řekne Tokio,
většina si představí blikající neony, tisíce lidí na křižovatce Šibuja a futuristické technologie. Ale je tu jedna věc, která vyrazí dech každému řidiči i chodci hned po příletu. A to je naprostá čistota a neuvěřitelný řád v dopravě. Jak to dělají, že v metropoli s 37 miliony obyvatel vypadají ulice jako po generálním úklidu a auta jako by právě vyjela ze showroomu?

První šok pro turistu
V Tokiu nenajdete na ulici odpadkový koš. Od útoku v metru v roce 1995 byly z bezpečnostních důvodů téměř odstraněny. Přesto na zemi neleží ani papírek. Japonci totiž ctí pravidlo: Co si do ulic přineseš, to si také odneseš domů. Děti jsou už od školky vedeny k tomu, aby si po sobě uklízely. V japonských školách nejsou uklízečky, žáci uklízejí sami.  Tento smysl pro odpovědnost se propisuje i do vztahu k technice. Vidět v Tokiu špinavé auto je prakticky nemožné. Čistota auta je vizitkou majitele. A to platí i pro to, co není vidět pod kapotou – včetně perfektního stavu elektroinstalace a baterie.

Osobní doprava v Tokiu
je nezaměnitelná. Taxikáři v Tokiu nosí sněhobílé rukavičky a jejich auta, kterými jsou často hybridní Toyoty, jsou v dokonalém technickém stavu. Dveře ovládá řidič pákou – na nic nemusíte sahat. V zácpách se netroubí. Agresivita za volantem neexistuje. Japonský řidič ví, že plynulost dopravy závisí na ohleduplnosti a na tom, že jeho stroj ho nezradí v tu nejnevhodnější chvíli.

Japonci jsou mistři prevence
Nečekají, až je auto nechá ve štychu uprostřed křižovatky. Vzhledem k tomu, že japonská doprava je extrémně náročná na systém start-stop kladou obrovský důraz na kondici autobaterie. Právě v městském provozu, kde alternátor nemá tolik času na dobití, dostává baterie nejvíc zabrat. V Tokiu je selhání baterie bráno jako osobní selhání majitele v údržbě.

Přísný systém Shaken
Důvodem, proč v Tokiu nejsou žádné vraky a kouřící výfuky, je extrémně přísný systém technických kontrol zvaný Shaken. Tento systém je nastaven tak přísně, že s přibývajícím věkem aut se kontrola stává neúměrně drahou. Nutí majitele měnit součástky včetně baterií a filtrů preventivně, dříve než vykážou sebemenší známku opotřebení. Díky tomu je vozový park v Tokiu jeden z nejmladších na světě. Starší auta, která by mohla znečišťovat ovzduší nebo z nich unikat provozní kapaliny, v ulicích nemají šanci.

Recyklace
je v Japonsku národním sportem. Místo o odpadu se tu mluví o zdrojích. Japonská filozofie stojí na pilířích Reduce, Reusea Recycle. Tento přístup je vynucován přísnými zákony. Pokud si koupíte novou lednici nebo pračku, musíte zaplatit poplatek za recyklaci té staré, která je následně rozebrána na základní suroviny – měď, hliník a vzácné kovy.
Japonsko má jednu z nejvyšší míry recyklace aut na světě, která dosahuje až 95 %. Každá součástka, od skla přes plasty až po autobaterie, má svou předem určenou cestu. Zejména u baterií jsou Japonci nekompromisní – olovo a kyselina se nesmí dostat do půdy, proto existuje hustá síť sběrných míst, kde se tyto nebezpečné materiály mění zpět na suroviny pro výrobu nových akumulátorů.

V mnoha čtvrtích Tokia dostanete při nákupu elektroniky nebo auta instrukce, jak s ním naložit na konci životnosti. Tento „koloběh života strojů“ zajišťuje, že se z metropole nestane skládka, ale fungující ekosystém. Staré kovy a plasty nekončí v příkopu u silnice, ale v high-tech recyklačních centrech, která často stojí přímo uprostřed města, aniž by kohokoliv obtěžovala hlukem nebo zápachem.

Pořádek v ulicích začíná u zodpovědného nakládání s tím, co už nepotřebujeme. Pokud víme, že stará baterie neskončí v lese, ale v recyklační lince, motivuje nás to k tomu, abychom o své stroje pečovali s podobnou úctou jako lidé v Tokiu.

Zdroj: cs.wikipedia.org, tokyocheapo.com